Archiv rubriky: Uncategorized

Bývalý majitel vydavatelství Jan Čížek je nováčkem na kandidátce SPD. Ovšem nikoliv nevýznamným. Stojí za populárními i kritizovanými jarmarky, kde lidé kupují jídlo za ceny, které jsou výrazně nižší než v běžné obchodní síti.

Když Okamurovo hnutí SPD minulý víkend v Olomouci a potom ve Zlíně rozprostřelo svůj putovní předvolební tábor ve stylu farmářských trhů s názvem Český jarmark, nechyběl u toho ani Jan Čížek. Vysportovaný pětačtyřicátník, donedávna majitel pražského vydavatelství, se pohyboval mezi stánky s potravinami, komunikoval s organizátory a později z akce pořídil i videoreportáž, kterou umístil na svůj facebookový profil.

Volebním manažerem hnutí je sice v Praze, kde je i dvojkou na kandidátce, ale účast na prvních akcích kampaně na Moravě důvod má. Veřejnosti stále nepříliš známý politik okamurovců říká, že je to on, kdo s projektem jarmarků přišel. Stejně je to podle něho s kamionem „SPĎák“, který má souběžně obrážet turné po okresních městech.

„Ta původní myšlenka je moje, ale podílí se na tom celý tým lidí,“ uvádí Čížek v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Jak dodává, kamion dal k dispozici jeden z příznivců a v hnutí začali přemýšlet, jak jej využít.

Minimálně v rámci této kampaně do sněmovních voleb má Jan Čížek díky těmto opěrným bodům politického marketingu podstatně větší vliv, než by odpovídalo jeho formální roli místopředsedy pražské organizace SPD. Už teď, kdy ještě není poslancem a nesedí v nejužším vedení strany, stává často na veřejných akcích po boku jak šéfa hnutí Tomio Okamury, tak dvojky Radima Fialy.

Stále ale zdůrazňuje, že hlavním velitelem kampaně je Okamura, jemuž skládá i poklonu. „On má schopnost vycítit témata, která mezi lidmi rezonují. Tento dar má i Andrej Babiš, ale my na rozdíl od něj jedeme stále stejnou linii,“ vidí Čížek diferenci mezi SPD a hnutím ANO.

Svobodný trh už neexistuje

Už teď si je jistý, že nápad s jarmarkem, během něhož SPD v krajských městech prodává domácí potraviny za velmi příznivé ceny, byl trefný a u voličů boduje. Mítinky s politiky SPD navštěvují řádově stovky voličů nebo lidí lačných po slevách.

Akce má podle Jana Čížka demonstrovat, jak by to mohlo vypadat v hypermarketech či v supermarketech, kdyby parlament schválil povinné kvóty pro české potraviny. Právě SPD tuto kontroverzní myšlenku, kterou zpochybňuje řada odborníků, podnikatelských svazů i část spotřebitelů, v minulých měsících usilovně prosazovala ve Sněmovně, ale nakonec schvalovacím řízením neprošla. Okamurovci si z ní nyní vyrobili šlágr své kampaně.

„Tahle hra ještě neskončila, po volbách to budeme prosazovat znovu,“ říká s razancí v hlase k problematice kvót neformální otec jarmarku.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/touzi-po-politice-pribeh-muze-ktery-pro-okamuru-vymyslel-jarmark-173302

Na námitku, že je velmi divné, když hnutí, které se tolik zaštiťuje svobodou, nařizuje podnikatelům kvóty a popírá tím principy volného trhu, má už Čížek prefabrikovanou odpověď: „Od té doby, co tu máme Evropskou unii, tak žádný svobodný trh neexistuje,“ míní a nezastírá, že plně sdílí hlavní linii hnutí, pro které je Brusel prapůvodcem všeho zla.

Z uhlazeného usměvavého gentlemana, jak se Čížek běžně prezentuje i na fotografiích, se během debaty u kávy rázem stává nesmlouvavý ranař, který se nezdráhá použít velmi ostré výrazy. To když hodnotí třeba počínání obchodních řetězců vůči dodavatelům. V jedné chvíli se sám svých příkrých úsudků zalekne a bere je zpět.

Pomocník v zákulisí

Čížkova cesta do politiky s hnutím SPD začala už před minulými volbami. Tehdy ještě skrytě. Jeho firma Strategic Consulting vydávající několik desítek periodik radničního typu pomáhala Okamurovu hnutí tisknout a distribuovat bulvárně laděné volební noviny nazvané Na vlastní oči. Byly plné velmi tvrdé protiuprchlické propagandy. Tiskovina obsahovala například „Mapu smrti“ s místy teroristických útoků v Evropě či článek se sugestivním názvem „Jak imigranti znásilnili dívku a pak ji chtěli utopit“.

Oficiálním vydavatelem byl jistý Michal Klement. Jak se později ukázalo, šlo o Čížkova synovce bez jakékoliv zkušenosti s vydavatelskou činností, prodejce aut.

Až po volbách Čížek přiznal, že synovci a SPD s novinami „pomáhal“. Nešlo jen o tuto službu. Pro SPD už v roce 2017 vypracoval i povolební analýzu. „Volby jednoznačně ukázaly, že budoucnost úspěchu politických stran je postavena na rafinovaných marketingových kampaních – bez ohledu na pravdu či lež – a silné osobě lídra,“ napsal tehdy do analýzy Jan Čížek, který byl na konci devadesátých let, než začal podnikat, tři roky redaktorem ČTK.

Asi nikdy by před čtyřmi lety zakázky od SPD nezískal, kdyby se již z dřívějška neznal s Okamurovým spolupracovníkem Radimem Fialou. Právě s někdejším poslancem ODS a nyní místopředsedou hnutí SPD dohadoval spolupráci.

Chtěli mě poškodit v očích Tomia

Po volbách se Čížek rozhodl stát se členem SPD. Říká teď o sobě, že politiku dělá vysoce transparentně a vstoupil do ní hlavně kvůli Pirátům, které považuje za politický předvoj „sluníčkářů“ z neziskovek, v jeho očích „neomarxistů“.

Jeho „hvězda“ začala stoupat daleko rychleji, než je u nováčků zvykem. Brzy byl odpadlíky z SPD kritizován, že si nárokuje pozice, které mu vůbec nepřísluší.

V roce 2019 takto proti Čížkovi (spolu s prostějovským vlivným členem SPD Michalem Šmucrem) vystoupil tehdejší poslanec za Okamurovo hnutí Lubomír Volný.

Ten tvrdil, že právě Jan Čížek měl být klíčovou postavou, která se podepsala na rozkolu v SPD, jenž vyvrcholil direktivním zrušením celé moravskoslezské krajské buňky (s Volným v čele) a následným odchodem tří rozzlobených poslanců z řad hnutí.

Čížek ale dnes říká, že Volnému – nyní lídrovi konkurenčního Volného bloku – tehdy nešlo o nic jiného než o jeho poškození v očích Tomio Okamury.

Naše hlavní město se v žebříčku nejlépe hodnocených měst k životu propadlo na 72. místo. Propadlo se o hrozivých 27 příček. To není moc dobrá vizitka našeho vedení.

Pravdou je, že Praha stagnuje, nic se nestaví. Rozvojové projekty stojí. Developeři si také zoufají. Nemají na magistrátu partnera, s kterým by mohli férově jednat. Vrabci si cvrlikají, že koalice už drží pohromadě jen silou vůle, a Jan Čižinský z Praha sobě by autistického primátora Zdeňka Hřiba nejraději opustil. Strach z nevole voličů vůči novým spojencům z nenáviděné ODS a ANO 2011 jej drží na distanc. To se dá i pochopit. Ostatně na kritice „kmotrovské“ ODS si udělal Jan Čižinský jméno. Že by nyní skočil té samé ODS do náruče, to by nemuseli voliči pochopit.

Praha tedy nějak dožije. Změna kurzu nebude. Nic se nepostaví, nic neopraví. Něco se zase zdraží, nějaký poplatek zvedne, nějaká sociální služba zruší, a tak nějak se počká do voleb. Je to škoda. Praha by naopak teď, v časech ekonomické post-covidové krize, potřebovala razanci a drajv. Tah na bránu. Otevřít dveře turistům, investorům a nastartovat ekonomiku, která je na dně. Jedině tak se z toho hrozivého 72. místa na světě zase zvedneme nahoru!

Vymazání prezidenta USA Donalda Trumpa ze sociálních sítí nám konečně dává příležitost vytáhnout hlavu z písku a přiznat si, jak se věci na světě mají. Řekněme si na rovinu, že sociální sítě vlastní a plně ovládají extrémně levicově orientovaní jedinci, kteří si díky monopolu utváří svět k obrazu svému. Je to jejich území a všichni, kteří s jejich neomarxistickým viděním světa nesouhlasí, mají smůlu. Tak to prostě je. Je to jako ve filmu Matrix. Vy si sice můžete vybudovat svojí šikovností miliony fanoušků a podporovatelů, ale až se jim to nebude hodit, prostě vás vypnou. Co je na celé věci nejstrašnější, že jim už dávno nejde o peníze, ale o moc. Nechtějí pouze vydělávat, chtějí ovládat svět a daří se jim to náramně. Vymazání prezidenta USA je vítaná příležitost světu ukázat, že nikdo není před nimi nedotknutelný. Oni mohou vše. Jsou jako středověká církev svatá. Nakrásně se také ukazuje, že řeči o spiknutí technologických firem, nejsou žádné konspirační teorie, ale holá pravda. K Twitteru se připojily okamžitě všechny významnější sociální sítě, které existují, tedy Facebook, Instagram, Youtube, Google, Spotify, Snapchat, Shopify, Reddit, Twitch, TikTok i Pinterest. Existuje dnes vtip, že rozdíl mezi dezinformací a pravdou jsou zpravidla tři týdny.

Naopak, jediná sociální sít Parler, která s nimi nehraje, je blokována. V pátek jsem si Parler ještě na Apple storu stáhnout mohl, dnes už je zablokován. Na wikipedii je Parler označen jako „krajně pravicová, rasistická a antisemitská sociální síť“. Pomineme-li fakt, jak může být nějaká síť rasistická, když obsah tvoří uživatelé, pak by mne zajímalo, jaký je rozdíl mezi komunistickou Čínou a zatím ještě otevřeně nekomunistickými USA? V Číně jsou také sociální sítě blokovány a na určitý obsah, který se komunistické diktatuře nehodí do krámu, se prostě nedostanete. USA překročily Rubikon.

Teď to začne. Buď zasáhnou státní demokratické brzdy, tedy soudní a výkonná moc a celý tento monopolní systém zničí. Nebo ne, a pak pánbůh s námi. Toto jsou ovšem soukromá média a chování majitelů by se dalo pochopit. Prostě chtějí využít své moci, kterou díky svému produktu a světovému monopolu získali a dělají to.

Proto existují v Evropě veřejnoprávní média, která by měla být protipólem a situaci vyvažovat. Zde je ovšem situace ještě tristnější. Česká televize i Český rozhlas na alespoň náznaky objektivity a názorové vyvažování neomarxistických sociálních sítí dávno rezignovali. Naopak, jdou leckdy mnohem dále. Pokrytí letošních voleb v USA bylo smutným divadlem. Je ovšem pravdou, že může být daleko hůře. Třeba, když porovnáme ČT24 s britskou BBC. Tam už boj o svobodu slova dobojovali. Neomarxisté vyhráli. Jakýkoliv nesouhlasný názor s oficiální propagandou je nepřípustný.

Nejhorší je, že cenzura, kterou jinak vyčítáme Číně, je u nás mnohými aplaudována. Masivní souhlas české mládeže s cenzurou amerického prezidenta Donalda Trumpa a svobodné sociální sítě Parler jen potvrzuje, že je třeba školství zásadně „deratizovat“ od neomarxistických politických manipulátorů. Politické neziskovky nesmí mít na školy přístup vůbec. Ať se maskují jakkoliv. Angažovaní neomarxističtí profesoři musí školy opustit, ať se živí třeba politikou, ale nešpiní naši mládež. Je třeba osvobodit osnovy a nechat učitelům volnost v názorech. Za konzervativní a antimarxistické názory nesmí být již nikdo pronásledován. Dnes je vše naruby. Pak se nedivme, že nám vyrůstá generace „pitomců“ a my jako rodiče s tím nic nenaděláme.

Ostatně, v nedávném rozhovoru se odstupující předseda Evropské komise Jean Claude Juncker chlubil, že „mladá generace už je jeho“. A že „válka je už rozhodnuta“. Není se čemu divit, EU před lety investovala více než 6 miliard korun do boje proti extremismu mezi mládeží. V překladu do člověčiny to znamená, že 6 miliard korun šlo do propagandy a manipulace naší mládeže.  Euromarxisté totiž mezi mladou generací do té doby šeredně prohrávali. Mladí po špatných zkušenostech rodičů s komunisty preferovali pravici a konzervatismus, vlastenectví. Extrémní levičáci byli ostatním pouze pro smích. Bylo tedy třeba zakročit. No, peníze a moc vládnou světu, tedy se dílo podařilo. Dnešní školy jsou zcela ovládány novodobými neomarxistickými inkvizitory. Už se zase udává. O svobodě projevu nemůže být řeči.

Politickým reprezentantem těchto praktik jsou dnes v ČR jednoznačně Piráti, kteří převzali žezlo od skomírající TOP09 a zprofanovaných Zelených.  Jsou četná svědectví, kdy učitelé vedli své třídy k volbám, aby jejich svěřenci Piráty volili. Přitom tato strana dnes reprezentuje ten nejnižší neomarxistický populismus, jaký si dovedeme představit. Rušení povinných maturit z matematiky, legalizace drog a rušení sexuálních a rodinných tabu jsou atraktivní lákadla pro mladou generaci. Med, který je má vylákat do pasti nesvobody.  Pražané již ochutnali, co je vláda těchto vyslanců Bruselu v praxi. Zákazy, cenzura, všeobecné zdražování, zvyšování poplatků a daní, papalášství a pašalíky pro věrné. To je odplata za svody líbivých slovíček volební kampaně.

Řešení přitom není těžké. Klíčoví podnikatelé by měli vytáhnout hlavu z písku a začít se starat o svoji budoucnost. Je třeba vybudovat nezávislé sociální sítě a média. Měli by také podpořit politické síly, které jsou schopny se nadcházející totalitě postavit. Zlo bylo vždy v dějinách nakonec poraženo. Stane se tak i tentokrát.